10. Majstrovstvá Slovenska historických modelov  Očová   2.-3.8. 2014

První víkend v srpnu již tradičně bývá na Očové nádherné počasí vrcholícího léta a patří old-timerům. Loňský Poštolka Cup měl masovou účast a především pak hromadné starty ze svahu mě přímo nadchly, ano byly tak trochu i nostalgické vzpomínky na to, jak jsme soutěžili před šedesáti roky u nás na vesnici ve Švábenicích. Asi jsem nebyl sám. Komu se toto hromadné blbnutí zalíbilo a tak mi nedalo velkou práci přesvědčit kamarády Adama Jakeše, Jirku Doležela a Vlastíka Šimka, abychom si Poštolky na Očovou také postavili. Podobných nadšenců pak bylo letos v soutěži 45 !!! Ano, pokud to číslo někomu vyrazilo dech, tak ještě větší dojem by na něj jistě udělal hromadný start, kdy jak řekl jeden z diváků : „Mrak poštolek témer zastíenil slnko!“

Zahájení soutěže se muselo o hodinu posunout, protože registrace 74 soutěžících s 245 modely zabere jistý čas. Ale o Očové již pár let víme, že mimo velmi přátelskou atmosféru zde platí, že na všechno je dost času a vše se nakonec stihne ! Mimo soutěžící ze Slovenska zde byli naši hoši z ČR (tedy především z Moravy), také z Rakouska se kterými Slováci mají velmi přátelské kontakty, nějací Němci, Angličané a Maďaři..

Po desáté, když byl briefing a fotografování celé sestavy, to bylo ještě bezvětří modrá obloha a ve vysoké trávě přilehlých luk velká vlhkost (po předchozím dešti). Nicméně předpověď na Foreca Zvolen říkala, že bude foukat vítr do 4 m/s. Takže jsem využil optimálních podmínek, na nic nečekal, natočil do své BV-1 Disperato 1400 otáček a odstartoval již v okamžiku, kdy někteří soutěžící ještě postávali na místě společného fotografování. Počátek letu se vyznačoval fantastickou stoupavostí, po minutě měl model více jak 200m výšky a byl nad blízkým lesíkem, po dvou minutách, to již kopal časovač byl model jen malý bod v zenitu, ale nakonec přistál téměř na místě startu. Hned znovu natáčím a jen na 1200 a časovač dávám opravdu jen na 90 s, následuje hezký let a bezpečné maximum. Podobně i třetí let, ten však je do silné termiky a opět obrovská výška. Mám tři maxima a budu den čekat na FLY OFF, hecuji Jirku Doležela, ten létá také s Disperatem, ježe místo mých 7 pramenů gumy TAN SS 3x1 má delší s tenčí svazek ze 6 pramenů stejné gumy do kterého může natočit až 2000 otáček. Jirka po mých výškových letech je opatrný a natáčí jen na 60% z maxima, jeho Disperato si to namířilo nad vysokou mokrou trávu sousední pastviny a je jasné, že tam chytlo klesavý proud, model se placatí v nějakých 15 m a vypadá to s ním dost špatně, ale pak se přece jen přesouvá nad posečenou louku, kde není mokro a nachází stoupavý proud, takže nakonec časovač po 100s kope ve výšce 50m. Na další dva starty již Jirka natáčí na 70%, model dosahuje výšky kolem 100m a přistává téměř k nohám. Ani Adam Jakeš se svou velkou JJ 45 nezaváhal a v optimálních podmínkách zalétl tři maxima, totéž se povedlo favoritovi soutěže Vlastíkovi Šimkovi s jeho výbornou MLL 301 a domácímu favoritovi mladému Samuelu Potančkovi      s jeho Skřivanem. Jirka Doležel ještě potvrzuje svou výkonnost třemi maximy s jednoduchým Cloud Trampem.

To již začíná trochu pofukovat a my s Jirkou bereme své Poštolky, v poledním vedru šplháme asi do poloviny kopce odkud házíme poštolky dolů, první lety se moc nedaří a pravidelně končí zatáčkou proti svahu, po zásahu do fletnera na směrovce, to zpravidla končí otevřenější zatáčkou na opačnou stranu. Teprve po velmi jemném naladění se nám daří hezké rovné lety bez zatáčky jsme spokojeni… Jirka s Adamem své poštolky také přihlásili do kategorie AV-1, zatím, co Adam předvádí parádní lety a tuto kategorii vyhrává, tak Jirka nechce riskovat ulétnutí před svahovou soutěž a hlavně rozladit si model seřízený na rovný let. Vlastík je pak druhý v kategorii házedel.

Slunce nemilosrdně pálí a kdo zrovna soutěžně neletí, tak sedí ve stínu pod stanovými přístřešky. My s Jirkou jedeme se ubytovat do Gazdovského domu, ale pan domácí doma není a mobilem je nedostupný, takže se přesouváme do místní restaurace, tam však mají omezený provoz, nevaří. Dávám si pivo, Jirka jako šofér kofolu, po chvíli si k nám přisedá bývalý náčelník letiště a vedoucí akrobatické čtyřky na Z-142. Máme si co povídat, najednou jsou na stole decáky malinovky. Omlouváme se, že v tom vedru to nemůžeme pít, že musíme ještě na letiště, kde se pude létat Cloud Tram Cup. Náčelník trvá na tom, že to musíme vypít a přiťuknout si s ním Jirka si přiťukne a hned ten jeho decák sune ke mně, že to za něj musím vypít. Pití je to sice moc dobré, ale je toho moc a venku v tom vedru to po čertech cítím.

Cloud Tram Cup se létá na jeden společný start FLY OFF, letos byla účast poměrně velká, po startu se modely ve vzduchu pomíchaly, a mimo Jirkův super lehký, létající na dlouhou, tenkou gumu, do které lze natočit neskutečných 3000 otáček, a který bezpečně letěl přes dvě minuty ostatní vůbec nevěděli v jakém pořadí přistáli. Jirka své vítězství zlehčil tím, že to celé nazval SRANDA SOUTĚŽÍ.

Nedělní ráno začalo svahovým létáním monotypové soutěže – Poštolka Cup. Ano, 45 modelářů se svými poštolkami se vyšplhalo asi do poloviny svahu a postavili se do řady po vrstevnici. Pořadatel upřesnil pravidla. Létá se 3 lety na čas a o pořadí rozhodne součet časů ze všech tří letů. Po odlétání pak bude následovat společný start všech modelů.

Protože chvílemi již trochu foukal slabý vítr proti svahu, tak jsem uvažoval, zda nemám vykopnou fletner do zatáčky, hodit model do opačné zatáčky, aby se odpoutal od svahu a pak kroužením využil svahový stoupavý proud. Jenže ten větřík chvílemi slábnul, byly okamžiky úplného bezvětří a dokonce někdy byl i závan zezadu, dolů po svahu. Pořadí na startu vyvolával pořadatel. Startovali jsme vždy tři téměř současně. Většina soutěžících neměla nic natrénované, takže lety byly dost krátké, většinou končily otočením proti svahu a časy byly do 20 s., některým se podařilo své modely přinutit letět rovně, ale jejich modely houpaly. Jen pár Poštolek letělo hezky ze svahu a pokračovalo v rovném letu i nad pastvinou kolem zaparkovaných aut, ty nejlepší pak dosahovaly hezkých časů kolem 40s. Když přišel čas na start naší trojce tak nám to zrovna dýchlo do zad, řekl jsem si, že asi dole pod námi se utrhlal termická bublina a bylo by dobré ji trefit, na nic jsem nečekal a jemně bez zhoupnutí posla svou Poštolku ve směru toho průvanu. Povedlo se po hezkém letu ze svahu pak nad tou rovnou plochou opravdu trefila spodek té bubliny stoupajícího vzduchu a tem ji zvedl asi o 20m, následoval nádherný dokluz a rekordní čas 61 s. Při druhém letu se mi vše podařilo zopakovat, stoupák byl ještě silnější a ta zde byl nový rekord 83s. Při mém třetím letu se již žádný stoupák nekonal, takže Poštolka čistě jen klouzala ze svahu a přistála někde v polovině ploch za 42s.  Vítězství jsem tedy získal s velkým náskokem  a stačily by na něj i jen první dva lety. Při hromadném startu jsem troch zariskoval, poslal Poštolku traverzovat po svahu, byl to moc hezký let s přistáním nahoře na kopci, těsně před vysokými stromy. Řekl jsem si, že míra štěstí již byla vyčerpána a šel Poštolku uklidit do auta.

Čekalo se na poslední účastníky soutěže BV-1, nakonec samá maxima nalétalo 8 modelů, Jirka Doležel se dvěma a musel se rozhodnou se kterým půjde do FLY OFF, protože jaksi nemá 4 ruce, tak volil Disperato a natočil do svazku 1800 obrátek, což stačí na 3 minuty motorového letu, domácí favorit točil do Skřivana 1600 obrátek, což stačí asi na dvě a půl minuty motoru, Vlastík Šimek do své MLL 301 točil stejně jako já do Disperata asi 1450 obrátek a oba jsme chtěli,aby deter kopal po 150 s, což by mělo zaručit, že při větru cca 5 m/s model spadne ještě před lesem. Jirka dal časovač na 4 minuty a za Samovým Skřivanem vlál doutnák na 15 minut !

Místo startu jsme volili uprostřed plochy a zdálo se, že v momentě společného startu vítr na chvíli zeslábnul. Můj Disperato vystřelil jako raketa, po minutě měl výšku kolen 150mbyl o dvě patra výše než ostatní, dva největší favoriti asi po startu trefili klesáky a byli opravdu nízko. Po dvou a půl minutě přistává Vlastíkova MLL, o pár vteřin později kope časovač u mého Disperata, vidím přesný azimut, model sedá za hranou remízku z planých trnek, táhnoucí se v délce 300 a šířce 5 – 25 m, je to těsně před lesem.

V té chvíli vidím, že Jirkovo Disperato využívá jak dlouhého motoru, tak i svahového proudění a dere se k vrcholu kopce, je již bezpečně za lesem, Samův Skřivan nastoupal velkou výšku a je asi stejně daleko  po 4´55´´ zalétává Jirkův Disperato za vysoké stromy lesa a Marta Sedlárová ukončuje měření, jenže pak se Disperato objeví na druhé staně vysokých stromů a letí ještě přes půl minuty, tedy i v době, kdy Skřivan již zalétl za horizont kopce v 5´15´´. Vítězem je tedy Skřivan a Marta se moc omlouvá, že ukončila měření předčasně, ano na nějakém mistrovství světa by byli dva časoměřiči, jeden by ukončil měření a druhý, pokud se model do 10 s znovu objeví, by měřil dál. Skřivan tedy Vyhrál, on jistě letěl nejdéle, ale nebyl již za kopcem vidět. Nastalo dramatické hledání modelů, Skřivana do konce soutěže však vítěz nenašel.

Skončila nádherná soutěž. Předaly se diplomy, medaile i poháry, popřáli jsme si šťastnou cestu a za rok opět v Očové !

L. Koutný LMK AVIATIK Brno

Foto: Ali Rábeková a Miroslav Dvořáček.

Redakčne upravil  : Palo Rábek