Milí priatelia.

Snáď úvodom, než sa rozpíšem poprajem vám veselé a požehnané sviatky Vianočné a šťastný Nový Rok 2016. Je to dosť dávno, keď som ešte ako editor nášho časopisu SPRAVODAJ SAM 119  mal predstavu, že pred blížiacimi sviatkami Vianoc uverejním nejakú príhodu, zážitok z modelárskeho prostredia, viažuci sa k Vianociam. Niečo, čo by trošku pošteklilo aj dušičku.Možná si spomeniete na môj zážitok a príhodu, kde a ako som sa dostal k motorku BORA 5,6. Boli to vtedy Vianoce, keď bola kopa snehu a mrzlo o dušu.Určite bolo príhod vianočných dosť a mnoho z vás zažilo niečo výnimočné, sviatočné. Zážitky asi boli, ale pisatelia sa stratili.

Nuž a teda po rokoch sa odvážim napísať príhodu, ktorá má s modelmi veľmi mnoho spoločného, ale udiala sa strašne dávno.Je to už 45 rokov, / v roku 1970 / keď Rudo Černý ako predseda medzinárodnej jury Majstrovstiev sveta halových modelov napísal reportáž z týchto majstrovstiev, ktoré sa uskutočnili v Rumunsku v soľných baniach  v meste Slanic-Prahova. Československú socialistickú republiku vtedy reprezentovalo družstvo v zložení Tom Weigert ako vedúci, Jirko Kalina, Eduard Chlubný a Karol Rybecký ako pretekári. Reportáž v časopise MODELÁŔ začínala slovami „ Oba tituly pro ČSSR na Mistrovství Světa pro pokojové modely“.Mal som vtedy ohromnú radosť a odvtedy si aj „čičíkam“ pocit, že tá druhá medaila bola aj vďaka mne.Medailu v súťaži jednotlivcov získal vtedy Jirko Kalina s ohromným náskokom 10 minút pred ďalšou halovou legendou Jimom Richmondom. Družstvo ČSSR zvíťazilo s náskokom 12 minút pred družstvom  USA. Podľa výsledkov sa môže zdať, že to bolo také jednoduché. Realita bola úplne iná a boli tam nervy až, až.Družstvo ČSSR malo odletieť týždeň pred zahájením Majstrovstiev do Rumunska, aby trochu aj potrénovalo. Karol Rybecký ako jediný „mimočeský“ cestoval do Prahy. Mal to byť ochotný taxikár, ktorý sa v Prahe postaral o to, že Karolov kufor, resp. bedňa so šiestimi halovými modelmi spadla a prekotila sa. Jediné jedno krídlo to prežilo. Päť sa vyzlieklo z mikrofilmu a poškodené boli aj niektoré výškovky.Nasledovalo čelom vzad do Bratislavy, opraviť čo sa dá.Neskoro v noci zatelefonovala ku nám Marika- pani s ktorou už vtedy Karol žil. „Gazda mau prúser v Prahe“! A povedala mi čo sa stalo.Pracoval som vtedy v Slovakofarme n.p. Hlohovec. Slovakofarma vyrábala báječné pilulky proti spánku. Fenmetrazín a desaťkrát silnejší Dexfenmetrazín. Vtedy ale lieky na lekársky predpis!Bolo mi jasné  čo sa žiada. Na druhý deň v práci som šupol hrsť „dexákov“ do vačku a poobedňajším vlakom poďme do Bratislavy.Museli to byť výborné pilulky. Karol ich jedol jednu za druhou, vždy keď začal „vädnúť“.Vydržal vtedy 3 dni pracovať na modeloch v kuse bez spania!!!!!Toľko modelov stačil opraviť a dostať sa do Rumunska, do Slanicu, že zmeškal iba zahájenie a prvé kolo majstrovstiev. Bez zalietania modelu, dva lety naostro pokazil, ale časmi 25: 44    a 27: 42 vo štvrtom a piatom kole dalo ôsme miesto v jednotlivcoch a výborný výsledok pre československé družstvo- majstrov sveta.

No a tak povedzte! Nemám aj ja na tej medaile zásluhu? A že prečo to píšem teraz, keď sú Vianoce a tie Majstrovstvá boli v mesiaci apríl?Ak sa lepšie pozriete do kalendára súťaží na ktorých sa podiela SAM 119 a jeho členovia, tak zistíte že 28. decembra /teda cez Vianoce/ sa v Šali v hale lietajú „ pokojáky.“Súťaž nazvaná Memoriál Karola Rybeckého ........Tak preto!  V hlbokom obdive ako to vtedy Karol Rybecký  zvládol.

Dušan Sedlár.

V Trnave dňa 24.12.2015

Toľko spomienka Dušana Sedlára.

Rok pred predtým, ako bude toto súťažné modelárske stretnutie oslavovať štvťstoročie svojho vzniku, sa zišlo v športovej hale bývalého chemického učilišťa, nevídané množstvo súťažiacich. Škoda že už nie je taký záujem zo strany detí ako pred takými dvanástimi rokmi. To by bola hala pripomínala časy, keď modelársky šport pestovali masy...skrátka dvaja pre vec zapálení mladíci Tomáš Chudej s Majom Vicenom opäť prilákali slovenskú a českú halovkársku špičku.

Tomáš a Majo v akcii...

Títo dvaja páni Dušan Sedlár (vľavo) a Karol Vinš boli súputníci Karola Rybeckého.

V posledných rokoch sú historici z Banskej Bystrice pravidelnými účastníkmi. Vilko Valent a Ježík junior.

Škoda že detí už nechodí toľko ako kedysi...

Niečo do haly, ale nie tak krehké.

Niečo do haly, ale nie tak krehké.

Budúci rok bude výročný. Pri tej príležitosti sa bude patriť predstaviť  aj duchovných otcov a zakladateľov tejto peknej tradície. Teda do videnia o rok.

Za fotografie ďakujeme pánom Františkovi Swietymu a Fredymu.

Výsledky

2016-01-19

Paľo Rábek

2016-02-13

Dávno po uzávierke prišiel aj pán Lubomír Koutný s príbehom, v ktorom je spomienka na Karola Rybeckého:

Jedno velké vítězství a gumička za 50 dolarů

Když poměrně mladý Jirka Kalina měl vážné zdravotní problémy s ledvinami, špatně to psychicky snášel, měl obavy zda bude moci dále modelařit a běhat po letišti, tak jej Eda Chlubný nalákal na pokojáky. Pak se konalo Mistrovství světa F1D v maďarském Debrecéně. Eda říkal „ Náš československý rekord byl 16 minut a my jsme byli zvědaví jak ti Američané létají těch 40 minut. Vůbec jsme si neuvědomili, že ten Debrecén má universitní halu ani ne poloviční výšky jako jsou hangáry na vzducholodě v americkém Lakehurstu. Koukali jsme vyjeveně na jejich modely, obdivovali nízké váhy jednotlivých dílů, koupili speciální kvalitní balzu MICRODYNE a dostali dokonce i hotový trup“. Na Mistrovství světa v Římě pak již československé modely byly nejlehčí a naši hoši to tam vyhráli v družstvech, když Kalinu na druhé místo v jednotlivcích až posledním letem odsunul Američan Richmond.

Další MS 1970 se létalo v rumunském Slanicu. Naši to tam již znali z dřívější účasti na mezinárodní soutěži. Podmínky jsou tam naprosto specifické a kdo tomu nepřízpůsobí své modely, tak ten zde nemá šanci na úspěch. Není to jen obrovská výška haly (75m), studený vzduch u podlahy (asi 5⁰C) průvan ve výšce cca 25 m, který je nutné překonat strmým stoupavým letem a relativně teplo u stropu, kde gumička chytne druhý dech a je tam třeba létat, co možná nejdéle. Velkým problémem je také vysoká relativní vlhkost vzduchu (přes 90%) a z toho plynoucí potřeba nitrolakem přelakovat v kostře celý model, především pak vrtuli, aby neztrácela vlhkem pevnost. Ovšem mimo tyto objektivní podmínky mohou mít na výsledek vliv i subjektivní vlivy o kterých se v reportážích obvykle nepíše, Takže si dovolím po mnoha letech publikovat velmi pikantní informaci  tak, jak jsem ji slyšel vyprávět jedním z účastníků Edou Chlubným .

Američané do Slanicu přijeli velmi sebevědomí a stále zdůrazňovali špičkové kvality modelů Jima Richmonda, držitele nového světového rekordu v této kategorii. Jaksi zapomínali, že jeho rekord byl letěn v naprosto odlišných podmínkách (v teplém klidném vzduchu hangáru, čemuž odpovídaly jeho modely s velmi dlouhým motorstickem, počátkem letu, kdy model visí za vrtuli jako helikoptéra, nestoupá a velmi zatížená vrtule se sama nastaví na velké stoupání, točí velmi pomalu a šetří obrátky gumy). Realita Slanicu byla tvrdá. Američané nakonec zkracovali motorticky svých pokojáků, aby je odlehčili a dosáhli vyšší stoupavosti nutné k proražení turbulence a nastoupání těsně pod strop. Čechoslováci létali výborně jako družstvo a od prvního letu soutěže byl v čele Jirka Kalina. Ten však měl obavy z výkonů Jima Richmonda, který se v průběhu soutěže soutěže velmi zlepšil. Jeho z počátku nestabilní éro letu riskantně lovilo termiku kolem světel dole u stěn haly a tam letělo neuvěřitelný čas, při dalším letu prorazilo turbulenci, nastoupalo velkou výšku a velmi pomalu sestupovalo, pouze náraz na stěnu a následná značná ztráta výšky zabránily letět rekordní čas kolem čtyřiceti minut.  I tak výsledný čas byl výborný. Američané hned říkali, že Jim tento výkon v pátém letu zopakuje, nebo ještě vylepší, pak však všichni začali šmejdit po podlaze a něco hledat. Nakonec přiznali, že hledají gumičku z Jimova modelu. Eda Chlubný jim říkal ať neblbnou, že jim dá svoji. Oni odmítli  a tvrdili, že ta gumička má cenu USD 50 (rozuměj cenu gumy, kterou musel koupit, aby vybral tu nejlepší, nařezal příslušné průřezy atd). Nakonec nic nenašli, ani nemohli, protože tu gumičku měl již dávno ve své kapse Karol Rybecký.

Jirka Kalina měl již výborně odletěný i svůj pátý let, byl na čele soutěže s výrazným náskokem a překonat jej mohl již jen Richmond. Ten narychlo zaběhl novou gumičku téměř stejných parametrů jako byla ta ztracená. Dobře si spočítal, že na překonání Kaliny musí natočit alespoň tolik, co měl točeno v předchozím letu. Natočil však „pro jistotu ještě více“. Ještě před startem Američané rozhlašovali, že to bude rekordní let a Jim bude Championem. Jirka Kalina byl nervozní a říkal : „On mne snad opravdu přeletí !“  Karol jej uklidňoval a prorokoval : Jen se dobře se dívej jak to posere !“ A byl tu start. Éro nahrbené obrovským tahem a momentem nové gumy, narvané na doraz se vlní, asi dvacet vteřin prudce stoupá a pak exploduje . Konec !!!   Nakonec i šestý Jimův let konaný ve stresu a snaze o maximální možný výkon skončil podobně - zničením modelu. Výrazné vítězství Jiřího Kaliny v jednotlivcích a československého družstva již nikdo neohrozil.